"Neslíbili jste snad, že už odejdete?" zeptal se po chvíli mlčení.
"My už jsme takoví, že leccos slíbíme a pak to nedodržíme," řekl Gunvald Larsson.
Forsberg k němu vzhlédl.
"Týráte mě a navíc mi lžete!"
"Je nás tu víc, co lžou," odtušil Gunvald Larsson."Vy jste se rozhodl zabít Göranssona a kriminálního asistenta Stenströma už několik týdnů předtím. Že je to tak?"
"Ano."
"Jak jste věděl, že Stenström je policista?"
"Zpozoroval jsem ho už dřív. Bez Nisseho vědomí."
"Jak jste věděl, že pracuje sám?"
"Protože ho nikdo nestřídal. Předpokládal jsem, že pracuje na vlastní vrub. Pro kariéru."
Gunvald Larsson půl minuty mlčel.
"Řekl jste Göranssonovi, aby u sebe nenosil žádné papíry?"
"To jsem mu nařídil, hned když mi volal poprvé."
"Jak jste zjistil, jak se manipuluje dveřmi v autobuse?"
"Díval jsem se, jak to dělají řidiči. Přesto se mi to málem nepodařilo. Byl to jiný typ autobusu."
"Kde jste si v autobuse sedl, dole nebo nahoře?"
"Nahoře. Nakonec jsem tam seděl sám."
"A sešel jste po schodech dolů se samopalem připraveným k palbě?""Ano. Skrýval jsem ho tělem, aby ho Nisse a ostatní, co seděli vzadu, nezahlédli. Jeden z nich ale přesto stačil vstát.
S takovými věcmi se musí počítat."
"Co kdyby vám byl samopal selhal? Co já pamatuju, tyhle staré bouchačky selhávaly."
"Věděl jsem, že neselže. Znal jsem svou zbraň dobře a než jsem si ji odnesl do kanceláře, důkladně jsem si ji prohlédl."
"Kdy jste samopal odnesl do kanceláře?"
"Několik týdnů předtím."
"Neobával jste se, že ho tam někdo najde?"
"V mém stole by si nikdo nedovolil kramařit," řekl Forsberg autoritativně."Kromě toho jsem ho zamkl."
"Kde jste ho měl předtím?"
"V zamčeném kufru na půdě. Mezi jinými trofejemi."
"Jak jste se odtamtud dostal, když jste ty lidi postřílel?"
"Šel jsem pěšky po Severonádražní ulici směrem na východ, u Hagaské stanice jsem zastavil taxík,. odjel s ním ke svému autu a svým autem jsem jel domů do Stocksundu."
"A cestou jste samopal odhodil, viďte," doplnil ho Gunvald Larsson."Můžete být klidný. My ho najdem."
Forsberg mlčel.
"Jaký jste měl při střílení pocit?" opakoval tiše svou otázku Rönn.
"Bránil jsem sebe a svou rodinu, svůj domov, svůj podnik. Už jste někdy držel v ruce zbraň s vědomím, že se v příštích vteřinách vrhnete do zákopu plného nepřátel?"
"Ne," odpověděl Rönn.
"Pak nic nechápete," křičel Forsberg."A nemáte právo soudit! Jak by mě mohl pochopit takový idiot jako vy!"
"Takhle to nemůže pokračovat," zasáhl lékař."Potřebuje ošetření."
Stiskl knoflík zvonku. Vešli dva ošetřovatelé. Forsberg křičel, ještě když s lůžkem vyjížděli z místnosti.
Rönn začal skládat magnetofon.
"Je mi z něho na zvracení!" vybuchl najednou Gunvald Larsson.
"Cože?"